Když se pouštíte do psaní příběhu, nevíte, co vlastně děláte.

Slepé uličky k tvorbě příběhu neodmyslitelně patří. Vždycky se ocitnete ve fázi, kdy nevíte, jak dál. Důležitá je spolupráce. Bez reakcí spolupracovníků se žádný tvůrce neobejde. Vždyť jsou vlastně prvotním publikem. To říká Mike Cachuela, který na ANOMALIA vede Story Lab. Místo, kde tmavé a slepé uličky příběhu pozvolna světlají a získávají jasný směr.

Vývoj příběhu je složitý proces. Co považujete za jeho důležitou součást? 

Jakmile máte aspoň něco málo nadhozené, ukažte to někomu a získejte zpětnou vazbu. Pokud to uděláte, posunete se kupředu. Sdílení vás posune daleko před lidi, kteří to nedělají. Sdílejte své nápady a testujte je. Je to takové miniaturní publikum a test jejich reakcí, emocí a dojmů. Sdílení pomáhá celkovému pohledu na příběh.

A potřebujete tým. Nejde se spolehnout jen na jednoho člověka, který řekne „takto to musíte dělat“. Je to jako mít společnou konverzaci o tom, co funguje, co zlepšit. Je to jako mít vztah. Budování týmové spolupráce je nutné i užitečné. Henry Selick, oscarový režisér animovaného filmu Koralína a svět za tajnými dveřmi,  se vždycky ptal na návrhy možností, když jsme měli čas navíc. Chtěl, abychom mu nabízeli alternativní nápady, protože jestli narazíte na problém, je vždycky lepší se na něj podívat z několika různých pohledů, což je mnohem užitečnější než se na daný problém dívat neustále z pohledu jednoho řešení. Takže v okamžiku, kdy se sejdete ke společné diskusi, můžete prezentovat několik návrhů. Myslím, že toto je důležitým nástrojem pro tvůrce příběhů.

Procvičujte vyprávění příběhů v jakékoliv podobě. Pište své příběhy, vyprávějte je lidem, poznamenávejte si, co funguje, jaké reakce dostáváte, jak jsou posluchači zaujatí, jestli se smějí, prožívají drama, smutek… A získejte jejich názor. Vyprávění příběhu je vždycky rozhovor.

V globálním světě animovaného filmu se musí brát v úvahu různé kulturní aspekty. Jak přirozené je pro vás vyvíjet příběhy pro tak různorodá publika? 

Je poměrné složité poznat specifika kultury, ve které svůj příběh prezentujete, a co lidé v té které oblasti očekávají. Mnohdy je takové poznání cizí kultury nemožné, dokonce si i jen udržet s touto kulturou krok. Ale to neznamená, že se nemám snažit. Je to stejně důležité jako znát svého nepřítele – musím poznat, do čeho se pouštím, komu prezentuju příběh, a podle toho jej upravit. A když se nápad u diváků ujme, domnívám se, že to znamená, že v tom příběhu už existuje tradiční struktura vyprávění, která ťuká na naše emocionální reakce, a proto lidé příběhu rozumí.

Jak moc je pro vás důležitá kinematografická kvalita výsledného filmu?

Práce na příběhu může být absolutní chaos. Proto je tak důležité transformovat všechny nápady na emocionální momenty a nezaobírat se příliš brzy kinematografickým zpracováním. Jen pracovat na emocionální lince. Jak se vaše postava cítí, to je to, o čem byste měli neustále přemýšlet ve všech úrovních procesu – při vytváření storyboardu, střihu, psaní. Co si má postava myslí a jak ji to ovlivňuje v průběhu celé příběhové linky, kdy se vzdaluje svým hlavním cílům nebo kdy se jim přibližuje. A ideálně aby toto všichni členové týmu svou prací dále podporovali a rozvíjeli.

Kinematografická kvalita díla je velmi důležitá, ale není nutně to nejdůležitější. To nejdůležitější je otázka, jak sdělovat emoce. Jak podpořit emoce postav, když se přibližují nebo vzdalují svému cíli. Nad tím vším je už jen znalost, kam směřují. Myslím, že zde začíná argument. Jestli toto nemáte, konkrétní „logline“, smysl a cíl sekvence, tak se ztratíte bez ohledu na režii a úroveň obrazu.

Pokusil byste se zhodnotit význam Story Labu v rámci ANOMALIA?

Pokaždé, když se pouštíte do psaní příběhu, nevíte, co vlastně děláte. I když máte nalinkovanou strukturu vyprávění a všechny tyto informace, vždy existuje temné místo, ve kterém se ztratíte a nevíte, jakým směrem se vydat. To je stejné jako v klasickém příběhu o hrdinovi. STORY LAB je perfektní prostředek, jak se dát dohromady, protože jsme hozeni na jedno místo, kde se pokoušíme překonat náročnou překážku, která si tak jako tak vyžádá velmi mnoho úsilí. Takže je skvělé se účastnit těchto dobrodružství a pokusit se lidem pomoci.